Published: June 1, 2014

Black metal – Francie. Dvě slova, která by před nějakými dvaceti lety dával do souvislostí jen málokdo. Rok se s rokem sešel a francouzská black metalová scéna patří k tomu nejlepšímu, co black metal v současné době produkuje a leckdy se i skandinávské podzemí musí před tím francouzským sklonit. A jelikož ve Francii hnije black metal té nejlepší jakosti, na světlo zemské vystupují nové a nové kapely. Jednou z nich jsou i Verlies, kteří právě debutují s “Le domaine des hommes”.

Francouzi na své prvotině předvádějí neodolatelnou směsici black metalové intezity, kterou střídají klidnější post-rockové pasáže se stejnou elegancí jako extrémní vokály ty čisté. To celé je navíc ladně skloubeno s jakoby jazzovým feelingem, který podtrhuje onu šarmantní francouzskost. Všechno zní nesmírně organicky a zvuk, leč evidentně nepříliš profesionální, plně vyhovuje náladám celé desky. Nejen díky libozvučné francouzštině člověk okamžitě rozpoznává odkud vítr vane a vzhledem k tomu, že Verlies se vyhnuli jakémukoliv nápadnému opisování, pokládám tento úkaz za velké plus.

Měl-li bych se na novinku dívat kritičtějším okem, musím říct, že skladby i po několika posleších trochu splývají, nápady se nepatrně opakují a ke konci už bezbřehý optimismus přeci jen opadá. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že již nyní Verlies nalezli svůj zvuk, což může říct po první desce málokterá kapela.

Je to sice klišé, ale tahle věta na “Le domaine des hommes” dokonale sedne. Takovéhle desky jsou přesně tím důvodem, proč se člověk ročně hrabe desítkami nudných nahrávek, které naštěstí uloží k ledu po několika skladbách, a raději hledá dál, až narazí třeba právě na Verlies. Pakliže bych se měl pustit do vyjmenovávání letošních překvapení, “Le domaine des hommes” by v tomto výčtu nechybělo. Výsledek rozhodně není bezchybný, ale na pokračování v podobě dalšího alba se opravdu těším, protože potenciál je tu nemalý.