From: SicMaggot Webzine
Published: October 7, 2015
Original Link

Rozum by velel hledat doomové duo Norilsk někde na vzdáleném východě, uprostřed neprostupných vrstev sněhu ruské Sibiře. Jenže ačkoli to není úvaha úplně scestná a město Norilsk na Sibiři skutečně rok co rok promrzá, samotná kapela se usídlila v o poznání lidštějších podnebných podmínkách. Svetry, čepice a kabáty však nezahazujme, kanadský Quebec taky není místem z kategorie nejteplejších. Zpět ale k sibiřskému Norilsku. Právě jeho ulice o kanadských hudebnících leccos prozrazují. Nalezené fotky mluví za vše – těžká deprese. K fotografiím se pak oddaně připojují i fakta. Máme-li věřit věrným internetům a nejmenovaným encyklopediím, tak právě toto ruské město patří vzhledem ke špinavé těžbě k těm nejznečištěnějším na světě. No, a že se tu nacházel jeden ze sovětských gulagů a cizincova noha sem dodnes nesmí, to už je jen takový milý bonus. Kolem a kolem, i když si Kanaďané na fascinaci post-sovětským světem patent neudělají (vzpomeňme na Minsk, Russian Circles či Курск – a to se jen stále točíme kolem doomu, post-metalu a podobných záležitostí), název mluví jasnou řečí.

Přestože oběma hudebníkům táhne na 40 (minimálně v případě jednoho z nich je to i internetově dohledatelné), Norilsk – tedy to doposud nejpozoruhodnější – založili teprve před třemi lety. Dva roky po vzniku vychází ve skrytosti první EP a letos tu je i plnohodnotný debut, který již vydávají krajané z Hypnotic Dirge Records. V tu chvíli je třeba zbystřit, tady totiž vychází moc zajímavé avantgardně laděné metaly. Netra, Epitimia, Ekove Efrits, Verlies a tak.

Zatímco výše zmínění koketují různými způsoby s experimentem, Norilsk jsou v labelové rodině spíše za tradicionalisty. I oni ale mají svou tvář, a ačkoliv místy působí „The Idea of North“ velmi konzervativně, několik pasáží boduje svou netradičností. Základním stavebním kamenem desky je doom metal, a to bez jakýchkoliv pochybností. I když Kanaďané uhnou z hlavní cesty – a stává se to nejednou –, táhlé heavy riffy, pro doom natolik typické, zmizí jen párkrát. Naopak přístup ke skládání zůstává stálý. Norilsk nikam neuhánějí, což není jen otázkou pomalého tempa, ale také pomalého rozvíjení jednotlivých hudebních konstrukcí. Skladby zpravidla začínají jednoduchým kytarovým motivem, s nímž je v rámci písně rozvážně pracováno. Gradace je pomalá a trpělivost se hodí. Místy působí „The Idea of North“ až nepříjemně utahaně a člověk má chuť přeskakovat. Na druhou stranu, neděje se tak často a i ty méně záživné kousky jako „Planète heurt“ nebo „Potsdam Glo“ netrpí neposlouchatelností.

Zatímco začátek desky působí nepůsobí nikterak výjimečně, ke konci již Kanaďané významným způsobem koření. Dominuje-li začátku rozvážná fúze na pomezí doomu, sludge a doom/death metalu, v polovině hrací doby přebírá veslo důraz na atmosféričnost. Právě toto je moment, kdy se Norilsk daří vybruslit z obstojně poslouchatelného (lepšího) průměru a následně zamířit do nadprůměrných sfér. Předznamenání přichází již po úvodní čtvrthodince. „Throa“ působí oproti úvodní zatěžkanosti velmi svěže, a i když tady se Norilsk ještě vrátí k původnímu výrazivu, první krůček je na světě. Řádný krok za zajímavějším pojetím přichází až s pátou „Nature morte“ – úplná rezignace na doomový podklad i doposud neodmyslitelný murmur. Klidné kytarové linky, skvělý šepot a až mysteriózní perkuse ukazují nejen na nejlepší skladbu celé desky, ale především na fakt, že Norilsk jsou v této poloze o třídu lepší. Podobné výrazivo užívá i „La grande noirceur“, která se však staví spíše do role předzvěsti závěrečného titulního tracku. A není titulním nadarmo. Ačkoliv nepřekonává skvělou „Nature morte“, propojuje oba kapelou naznačené světy a devítiminutovou stopáž bez problému utáhne.

Je zvláštní mluvit v souvislosti s albem vyprodukovaným dvojicí středního věku o potenciálu či příslibu do budoucna. V tu dobu je většina kapel na vrcholu, ne-li za ním, vydává desku za deskou a užívá si chvíle větší či menší slávy. Naproti tomu Norilsk debutují. Debutují dobře, nadprůměrně a pakliže se vydají na cestu správným směrem, nemusíme se mít jen dobře, ale rovnou výborně.